NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Havířovskí, od roku 2013 existujúci DEAD CARNAGE sa postarali o deathmetalové prekvapenie, aké som od nich ani nečakal. Predošlé splitko so SOUL MASSACRE z toho istého mesta mám, pustil som si ho niekoľkokrát a založil s tým, že miliónta sériovka v žánri OSDM v dvoch vyhotoveniach je už na mňa priveľa. Obe bandy po roku vydali aj dlhohrajúce albumy, SOUL MASSACRE na tom svojom hrajú death metal síce slušný, ale prekvapil by leda tak pred 20 – 25 rokmi, dnes ho z priemeru nevytiahne ani ženský vokál, ten v kove smrti spôsobil furóre naposledy možno okolo prelomu tisícročí. DEAD CARNAGE sa však na svojej albumovej prvotine vyšvihli, nakoniec, kusisko zostavy sú veteráni českej extrémne metalovej scény, 3/5 majú odohraté v DISFIGURED CORPSE, ktorí vo svojej dobe patrili na špičku, G.O.R.E., ANTIGOD a EUTHANASIA tiež nie sú/neboli neznáme pojmy. Aktuálna desiatka skladieb za čosi vyše pol hodiny je stopercentný surový deathmetalový nárez. Originálny nie je ani omylom, možno je to tak lepšie, „nové postupy“ nasilu sú najväčšie zlo. DC hrajú priamočiaro, hrubo, agresívne a aj veľmi dobre urobený zvuk z nich robí dôstojnú odpoveď na švédsku scénu, na tú jej časť, ktorá sa od kanonických postupov žánrových legiend ENTOMBED, GRAVE a spol. pozerala smerom k Amerike ovplyvneným, brutalite zasľúbeným skupinám, napríklad DERANGED. Dokonalým mixom klasického švédskeho DM a grind/crustových postupov boli na tvorbe od „Redemption“ VOMITORY a možno povedať, že DEAD CARNAGE hrajú v ich štýle, zdrvujúco, s podobným revaným growlom, harmóniami, melódiami a vydareným pomerom náklepov a ťažkých stredných pochodov. V podstate len vychytali pár múch z predošlej tvorby a zrazu všetko funguje ako má, ešte aj dojem z prvého štúdiového záseku sa podarilo zlepšiť.
7 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.